Zpátky do minulosti: Od moderních strojů prošpikovaných elektronikou k dávnověkým hliněným dýmkám

První zmínky o čadícím tabáku jsou staré zhruba 3 000 let. V této době bývávalo tabákové opojení spojováno zejména s kněžími, popřípadě šlo o zakončení nejrůznějších slavnostních příležitostí. Až mnohem později začali lidé kouřit čistě pro své vlastní potěšení. Jako první začali tabáku holdovat Indiáni, kteří jej považovali za nezbytné spojení s bohy a přisuzovali mu magickou sílu.

Hliněné a dřevěné dýmky byly poprvé objeveny v Severní Americe. Konkrétně tedy ve zdejších pohřebních pyramidách. Dýmky byly hojně zdobeny a ve své době představovaly vážený umělecký kousek. Dnešní dýmky ušly poměrně dlouhou cestu, na jejímž konci už nemají s hlínou ani dřevem nic moc společného. Ale nepředbíhejme!

Hlínu a kámen nahradilo dřevo

Předkolumbovská éra patřila ručně vyřezávaným dýmkám z tropického dřeva, které měly často podobu zvířecí hlavy. S objevem Ameriky přišla do Evropy a ostatního světa řada nových plodin, mezi nimiž nechyběly ani brambory, kukuřice nebo již zmiňovaný tabák. Kouření bylo v té době spojováno s činností ďábla, proto měly další dýmky podobu ďábelské hlavy.

Zpátky k hliněným dýmkám a Anglii

Zhruba v 17. století zasáhla tabáková horečka také Holandsko. Zde se na počátku 17. století dokonce vyučil lodním tesařem i sám ruský car Petr Veliký, který byl následně propagátorem kouření v Rusku. V Holandsku se od dřevěných dýmek vrátili k dýmkám hliněným, které se v této době těšily opětovně velké oblibě. Zajímavostí je, že hlína pro výrobu hliněných dýmek se do Holandska dovážela z Německa.

Orient představil dýmky vodní

Jakmile pronikl tabák do Orientu, vznikl zbrusu nový směr kouření, v němž sehrávala ústřední roli voda, potažmo vodní pára. Od klasických dřevěných a hliněných dýmek se stočil vývoj k dýmkám vodním, jež se následně rozšířily do Asie i Afriky.

Opiové a hospodské dýmky

Raritou tehdejší doby byly opiové vodní dýmky z Číny s kovovou trubičkou. Zajímavostí, která se ovšem šířila zejména Evropou, jsou i tzv. hospodské dýmky, které patřily výlučně do itineráře hostinského, stejně jako třeba pivní sklenice. Za večer se tedy u jejich kouření vystřídalo hned několik požitkářů. O zdravotních následcích historické zdroje nehovoří…

Dýmky z kostí, dýní i zvířecích rohů

Zajímavé dýmky měli například v Africe, kde ke kouření využívali tubusy dýní, zvířecí rohy, ale třeba i duté kosti. Zajímavým způsobem kouřily třeba primitivní kmeny (např. Křováci), které si budovaly menší zemní pece a dým si vychutnávaly s tváří přitisknutou k zemi. To v Tichomoří se těšily velké oblibě dýmky z bambusu, které byly tvořeny větším a menším válcem, jehož funkcí bylo postupné ochlazování kouře.

Dnešní doba žije elektronikou

Od hliněných, dřevěných a kostěných dýmek se přesuneme k těm nejmodernějším, které oplývají funkcionalitami, vychytávkami a jsou doslova prošpikovány elektronikou. Elektronické dýmky byly dlouhou dobu výrobci opomíjeny, rostoucí poptávka a jistá dávka elegance i retro nádechu je však donutila přijít na trh s inovativními vychytávkami. Jednou z nejnovějších je například výkonná dýmka Smoktech Guardian Pipe III vyrobená z tvrdého ABS plastu a vybavená bateriovým článkem typu 18650. Smoktech Guardian Pipe III se může pochlubit tankem Micro TFV4 Plus od Smoktechu, který lze osadit celou řadou žhavicích hlav. Tak co? Dáte jí šanci?